Text: Jiří Orten

O přestávce mezi životem a tamtím

kocourek s kamenem až na dně rybníka

pomalu vražedné andílky polyká

a tamto nepřichází tamto má vždycky čas

Vidíte kocourka? myslí si, že se vrátí

Co přivázali mu to tíha nazývá se

a luna již měl rád

do vody nahlíží a udivena zdá se

že na ni nemůže zamňoukat

neboť má oči obráceny jinam

A pije a pije zvolna jako by se kál

za všechny stehlíky které dřív mordoval

za všechny okapy po kterých s deštěm běhal

za všechny kočičky na které zapomíná

V přestávce mezi životem a tamtím

co jde tak pomalu jako se chodí spát

když už noc minula a chtěl bys věčně spáti

bez pomyšlení na návrat