Kdo Vám tak zcuchal tmavé vlasy

Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo.

Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo.

Ó proč tak pozdě? řek jsem k ní. Poslední slunce na sítí,

zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách ukrytí,

mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou

a přes přívozy stíny jdou a všecko planou je už hrou.

Vás tenkrát z jara čekal jsem…

V obzoru modrý zvučel jas.

Já napjal struny z paprsků,

by echem chyt se v nich váš hlas.

Nuž rcete, kde jste tenkrát byla?

A pod jakými zeměpásy?

Nuž rcete, čí jste jaro žila?

Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?

Kde horké noci zpívaly vám v okna otevřená?

Má duše marně toužila tím tichem uděšená.

A teď! kdy nevzpomněl jsem snad,

vše se tu chystám zanechat,

na plavbu bych se vydal rád,

proč jdete vadnout na můj sad?

Pro nás tu slunce nehoří a nevýskají pohoří.

Nám nikde louky nevoní, zpěv nezní v našem pomoří,

chci odplout sám a poslouchám

podzimu pohádkové hlasy,

jdu hledat Nové království.

Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy.