Černé svinstvo střepy světla přibité,

s čirou lahví ctěnou vprostřed stolu.

Chladnou rukou horko uvnitř rozlité,

zvláštní chtěnou souhrou opět spolu.

Noc je nakloněna úvahám a ubité mé smysly snění.

Ukrytý, v sobě hledajíc klíč k zahradám tajným.

Z porcelánových prstů kape hudba,

mi sedře z kůže lidství, tér.

Jediná, prokletá snad, že jsi tu pro mě?

Se světlem mě rány bolí, dusí návrat ke dnu.