1. Že nejsi nevinná,

to tady každej ví,

každej tu dobře zná

chyby tvý výchovy.

Ozdoba bulváru,

smrt mladejch srnečků,

co chytneš do spárů a hraješ herečku.

Královna avantýr

živená aférou,

beránkům lámeš týl,

vlci se nažerou.

Namátkou vybíráš

si další ovečku

a velkou srandu máš

z tý fronty blbečků.

R: Možná, že jednou,

až budeš hodně stará

a oprejskaná

ojetá stará kára,

řekneš si že jsem

to světlo za tunelem,

který už nesvítí ti ti ti.

Dneska bys řekla,

co s tímhle primitivem,

byla bys vzteklá,

že denně smrdim pivem,

až roky sečtem,

tak už mě se svym tělem

prostě nechytíš.

2. Já přece ve frontě

taky jsem léta stál,

koho máš na kontě

naštvanej sledoval.

Přestože všechno šlo

snad pořád dokola,

štěstí mě nenašlo,

nesedlo na vola.

A vždycky jsem tu byl,

abych tě podržel,

vždycky tvůj ústup kryl,

jenomže bohužel

nic není na věky,

už mě to nebaví,

nechci do tvý řeky

vstupovat po druhý.

R: Možná, že jednou...

3. Až nohy dám,

budu chtít jednou spočítat,

tak na to dám,

že budeš druhý housle hrát.

Zavřenej krám,

ze stovky různejch důvodů.

Jenomže já

už budu trochu starej pes,

co ještě dál

nový kosti by neunes.

Už bude čas,

zkusit ty vrabce na střeše,

a ty to vzdáš,

holub v hrsti neuteče.

Mý číslo zruš,

já končím s tímhle trapasem,

nechci se už

honit za svým vlastním ocasem.