V skleněném zámku

a pobřežím spánku

se toulám.

Den rolety zatáh’,

já s hvězdami v patách

se toulám.

Někdo blízko mě schází,

kdo mé sny skleněné

doprovází.

Jedno přání mám,

v noci šeptávám

do střípků.

Jedno přání mám,

chci tvůj monogram

z polibků,

na sny větrolam,

lásku jako trám.

Zmámená potom

můžu chtít třeba

křídla mít skleněná.

Růžové brýle

i zázračná chvíle

se ztrácí.

Vylétne z okna,

jak ve větru lokna,

jak ptáci.

Kouzlo odlétá, padá,

střepy zametám a jsem ráda.

Že jedno přání mám,

v noci šeptávám do střípků.

Jedno přání mám,

chci tvůj monogram

z polibků.

Na sny větrolam,

lásku jako trám.

Zmámená potom

můžu chtít třeba

křídla mít skleněná.

Na sny větrolam,

lásku jako trám.

Zmámená potom

můžu chtít třeba

křídla mít skleněná.