Jen málokdy se smál.

V dýmu se ztrácel jeho stín,

znal jména katedrál

toulavých psů i starých vín,

měl smlouvu s Paříží.

Když zrovna nespal za mříží,

že smí mě jednou

do těch míst sebou vzít.

Z těch slov, co šeptával,

znala jsem s bídou sotva pár.

Bůh ví, co povídal,

mělo to spád a byl v tom žár,

jak málo stačí říct…

Hned všechno víš a nevíš nic;

a ze dvou slov jak z létavic je vyznání.

Je t´aime, Je t´aime.

Velký třesk všech souhvězdí

jen pro nás dva teď začíná.

Pro pár slov se ztrácí dech

a kdo ví, jestli vzpomíná.

Jestli vůbec vzpomíná…

Jak s míčky v osudí

zkoušíme s láskou vabank hrát,

když ráno zastudí.

Umíme víc než jenom lhát.

Přívaly slz se přeženou

jak hejno racků nad Seinou…

Tak zase zítra navečer

v kavárně blízko Sacré Coeur.

Je t´aime, Je t´aime.

Velký třesk všech souhvězdí

jen pro nás dva teď začíná.

Pro pár slov se ztrácí dech

a kdo ví, jestli vzpomíná.

Jestli vůbec vzpomíná…

Je t´aime, Je t´aime.

Velký třesk všech souhvězdí

jen pro nás dva teď začíná.

Pro pár slov se ztrácí dech

a kdo ví, jestli vzpomíná.

Jestli vůbec vzpomíná…

Jestli jak já vzpomíná…