Zlaté dny

1. Zbyl noci proužek tenký a stárnem, hochu, s ním,

tak dolej naše sklenky a vzpomeň zlatých dní,

kdy rozlétly se zprávy, co zvedly celý Jih,

Hmi

a řeknu rád: byls' kamarád v těch dobách bouřlivých.

2. Jak v novém Eldoradu se všichni viděli,

těm smyslům plným hladu dny zvolna míjely,

muž v sebe zadumaný se rázem rozvířil

a celý rok ten lidský tok jen k západu se lil.

3. Kol hrubých stezek v buši zněl halas výčepů,

kam jezdci s drsnou duší se táhli poslepu,

tu přišlo vzpomínání a zazněl náhle zpěv,

zněl z plných plic, snad ještě víc, a rudě žhnula krev.

4. Když campy ještě spaly a dým jen slabě táh',

tu zazněl dusot z dáli, kde strměl horský svah,

šest koní rozpěněných zář lamp a prudký cval,

to Cobb a spol. se mihnul kol a s poštou pádil dál.

5. Ty barvy zlatých polí a krása časů rán,

ten obraz v očích bolí a nebyl malován,

muž s klouboukem a struhou snad vyšel z rytiny

a mnohý šat se může zdát být z dávné ciziny.

6. Zní rány od mýtiny, kde padá další kmen

a zvoní kovadliny, vzduch sténá rozechvěn,

a rumpál v čepech skřípe a hlučí robota,

tam v údolí se nad poli směs vlajek třepotá.

7. Když nesmálo se štěstí, tak šlo se o kus dál,

muž jenom sevřel pěsti a s osudem se rval,

lví srdce měli muži, co stvořili nám zem,

a zlatý Jih už zůstal v nich a stal se domovem.

8. Už přešla zlatá sláva a spadla opona,

zas v campech roste tráva a div se nekoná,

je konec dobrodružství a zestřízlivěl zrak

a mocný buš je spoután už a přijel první vlak.