Pod skálou bílou, kde proud tiší tok

častokrát s milou, já zamíříl krok

na lůžku z chvojí, za přísvitu hvězd

zlověstnou krásou, začlas mě plést.

Slavík tam zpíval, strom oblékal květ

já zapomínal, na lov i svět

i práci v lesích, co měl jsem tak rád

já zanedbával a nemohl spát.

Tvé tělo bílé, mi čím dál, tím víc

svítilo nocí - dvojitý půlměsíc

v té kráse bílé, já shořl jak troud

můj rozum zdá se, dál odnášel proud

Tam v skrýši z olší, na lůžku z trav

já zapomínal i na dobrý mrav

něžně jsem líbal, tvých tváří ďůlek

i kůži bílou, tvých oblých půlek.

Sta lásky slibů, já slýchával tam

netušil, že tvou zbraní je klam

"Dávám ti sbohem, já obracím list!"

takové psaní, já odmítám číst

Kéž být bys mohla, ušák, či pták

nabil bych kvér svůj, štěrkem a pak

ještě sůl s pepřem, by vzala ti smích

jak bych to pálil, do půlek tvých

do půlek tvých