Já nejsem z lidí těch,

co mají pořád spěch.

Vždy z jara propadám,

toulavým náladám.

Řeka jak dlouhá nit,

říká mi kudy jít.

Tam pařez je můj trůn

a banjo má pět strun.

V lesích se loučím s jarní únavou,

a banjo zpívá píseň tu mou toulavou, toulavou.

Sotva že sleze sníh,

je neklid v nohou mých.

Mám zas co jsem si přál,

má stezka vede dál.

Řeka jak dlouhá nit,

říká mi kudy jít.

Tam pařez je můj trůn

a banjo má pět strun.

V lesích se loučím

s jarní únavou,

a banjo zpívá píseň

tu mou toulavou,

loudavou chůzi mám.