Nech břízu být, je to strom milenců,

Bázlivých víl a starých mládenců.

Jarem když se listím odívá,

Slunce se na ni stále usmívá

A už hučí ta tvoje Husquarna,

Nechej ji řvát na chvíli do prázdna,

Ono to její zpívání i stromům

husí kůži nahání.

Nech břízu být je to strom zelený,

Taky chce snít, má tady kořeny.

Podzimem když zlatem zazvoní,

Měsíc se jí tiše pokloní.

A už hučí…

Nech břízu být je to strom krbový,

Rozřezaná nám už nic nepoví.

Tak doufáme všichni s nadějí,

Že nás ta polena jednou zahřejí.