Barák mjél jak stodola 

stodolu jak hrad 

prasacka a k tom vola 

s flintú chodíl spat 

néslo sa po dědině horním, dolním koncem: 

panebože, fanyne bude i ti to k čem?!

Grešlu by ti nepoščál 

taký to býl hlad 

velice sa štajfovál 

gdyž mjél neco dat 

peníze cpál do měcha horním, dolním koncem 

nelézlo mu do ucha: bude i ti to k čem?!

Sedával sám u stola 

jak třé zedl šak 

súdíl sa furt o pola 

až ho trefíl šlak 

tož ho dali do truhly zazvónili zvoncem: