Jseš dívka odjezdu

voníš cestou

jseš vlak, letadlo, loď a vítr

Přijelas a odjedeš

Prožili jsme spolu malé requiem

Listí padalo, slunce oslepovalo

a město to tiše hlídalo

Tehdy jsem se nemohl a ani nechtěl

s nikým domluvit

Byl jsem tak hluboko

A ty jsi kráčela

pohazovala hlavou a bravurně telefonovala

Asi jsi tam v těch ulicích měla křídla

křídla s úsměvem

Jak by bylo krásné tam položit tvář

Ale jsi dívka odjezdu

Prožili jsme spolu malé requiem

Až tady nebudeš

budu se vracet k těm tónům

k těm podivným harmoniím,

které padaly stejně jako tanec listu

Doufal jsem, že nebudu žít requiem

že ani nestihnu zapálit svíčku na svým vlastním hrobě

ne – ne – nestihnu

Ale zapálím jí tobě

Na tvý další svatbě

Ve tvým příštím městě

Ve tvým dalším telefonu

Ve tvým příštím requiem

Ve tvým příštím odjezdu

Začal jsem pít na dluh

všude kde to šlo

Dluhy se vznášely kolem mojí hlavy jako mouchy

a jako mouchy znamenaly a jako mouchy bzučely

Ale řekni mi:

co jsou dluhy proti tvým křídlům?

Proti tomu jak pohodíš hlavou?

Proti tomu jak odjedeš?

Proti tomu jak mi nerozumíš,

když se zmůžu něco říct před půlnocí ve zmrzlým metru

a ty řekneš: "Co?"

Pak přijede vlak.

Vždycky se najde nějakej snaživej blbec,

kterej ten vlak dokočíruje zrovna tam, kam nemá.

A ty asi odjedeš.

Pohodíš hlavou, usměješ se někam do země

a asi fakt normálně odjedeš.

Jseš dívka odjezdu.

Budu stát a křičet

Budu tě hledat

Budu se dívat

Pak si někde sednu a budu pít na dluh.

Ale jen tak, jen tak...

nebudou v tom pouta ani závaží.

Budu se koukat rovně a říkat si:

"Hej, mladej, ona fakt odjela."

A budu lapat tóny requiem.

Možná si pak dám jednu pěstí do brady

pučim si další peníze

a bez mluvení, bez domluvy,

ale s pohledem rovně

si koupím od nějakýho bezvýznamnýho obchodníka

se zaplaceným sociálním pojištěním

auto.

Pomalu se do něj posadím

nastartuju a rozjedu tu kovovou klec.

Možná si budu i pískat

Až se pořítím z města budu si pískat

píseň dívky odjezdu.

Krajina kolem se asi bude měnit

Možná okna toho auta zahalí tvoje křídla

Možná ne – to by bylo příliš snadné.

"Jak to skončí?" "Co?"

Skončí to někde v nějakým městě

na zbytečným rockovým koncertě

kde bude vidět na hudebnících jejich nuda a úpornost.

V koutě.

Plnej špatnýho piva a špatnejch myšlenek

začnu si pískat naše requiem

Vyjdu ven před ten úžasnej klub

plnej sprejovejch nesmyslů

a aniž bych mrknul na svý unavený auto

odejdu na nádraží

A to bude můj odjezd.

Budu myslet na tebe

na tebe ve vlaku, v letadle, na lodi, ve větru

Budu přemýšlet, kde se navečeřím

jestli si nenatrhám zmrzlou kukuřici pro prasata

Budu snít o tom

jak by to bylo

kdybych položil svou tvář na dech tvých křídel.

Budu v rachotícím smradu vlaku

a začnu zpívat

začnu zpívat:

Byla to dívka odjezdu

Byla to dívka odjezdu

Byla to dívka odjezdu.