1. Osud dlouhý prsty má, nám karty rozdává.

Ten, co včera spával v parku, dnes vše vyhrává.

Říkám vám, kdo se náhod bál

stojí v prázdnu opodál.

2. Krok za krokem, pravá, levá – prázdný náměstí.

Z dálky kdosi volá, že si šlapu po štěstí.

Přísahám, že se nevzdávám,

stopy náhod poznávám.

R: Jenom v těch náhodách zatím číst se dá

Někdo výš než já víc ví a zná.

Za nosem stále jdou všichni náhodou

svět se v nás jak se zdá, nevyzná.

3. Že je život o náhodách to už dávno znám,

z plakátů jsi ožil, já tě v davu potkávám.

Z mých snů vstal, vedle mě teď stál

na něco se vyptával.

R: Jenom v těch náhodách zatím číst se dá

Někdo výš než já víc ví a zná.

Za nosem stále jdou všichni náhodou

svět se v nás jak se zdá, nevyzná.

Náhodou – stojím blízko tebe nedýchám…

Je záhadou, co ti mám jenom říct?

Náhodou – radši do desíti počítám…

Jen náhodou nic víc.

Krok za krokem, pravá, levá – prázdný náměstí.

Z dálky kdosi volá, že si šlapu po štěstí.

R: Jenom v těch náhodách zatím číst se dá

Někdo výš než já víc ví a zná.

Za nosem stále jdou všichni náhodou

svět se v nás jak se zdá, nevyzná.