Z šenkýřky Zuzany na Tuřanech

Tajil se pokaždý mládencům dech

Nebylo dívky tu překrásnější

Ve Slaném a ani v obci zdejší

O pěkné mládence neměla nouze

Nestačil žádný však prazvláštní touze

O každé sobotě při muzice

Protančit v kole svoje střevíce

Každý s ní do kola nadšeně šel

Však nikdo tančit s ní nevydržel

„Nebudu s tebou už tančit více“

Smála se Zuzanka, tanečnice

Až jednou stala se podivná věc

Na zábavu přišel mladý myslivec

Takový, o němž se každé jen sní

Mysleli, že je nový nadlesní

K Zuzance přišel a vyzval ji k tanci

Žádnému dalšímu nedal už šanci

Při hudbě měli se na parketu

K sobě pak tihle dva čile k světu

I on s ní do kola nadšeně šel

A ne že tančit s ní nevydržel

„S tebou chci tančit a ještě více“

Smála se Zuzanka, tanečnice

Muzika dohrála a oni ven

Vytančili spolu a lidé jen

Slyšeli ve tmě pak oba smát se

Zmizeli někde na Tumplace

Až tam se u cesty zastavili

Unavení z tance oba byli

Když pustil ji jako převozník vesla

Zuzanka mrtvá pak na zem klesla

A jak s ní do kola nadšeně šel

Málem s ní tančit on nevydržel

„Nebudeš tančit už nikdy více,

vyhasla, děvenko, tvoje svíce“

Oči jí zatlačil, krev smázl ze rtu

Propadla chudinka peklu a čertu

Znaveného jeho když přešla zlost

Měl toho rohatej přeci jen dost

Přepadla běžná ho potřeba lidská

Do důlku u cesty už voda tryská

Když lidé našli ji, byla nebožtík

A vedle u cesty malý rybník

Ten tam je do dneška a není žert

Že vznikl, když se tam vymočil čert

Ten vznikl, když se tam vymočil čert