Ami

Ve vratký bárce mě unáší proud.

A2

Sám sebe se ptám, kam sem vlastně chtěl plout.

Dmi Ami

Zvolna se stmívá.

Hluboká voda mi odpověď nedá,

pořád se ztrácím a pořád hledám.

Měl bych se líp dívat.

Proud už sílí, peřej se blíží.

Nechci snít, i když oči se mi klíží.

Všechno chci vidět tak jasně, jako by byl den.

Dmi

Když se otočím, jsem úplně v šoku.

Ami

Z vlastní hlavy plný vzteku a lacinýho moku.

Vizionářem a sám sobě lhářem jsem utopil svůj sen.

Smutný pohled do davu na břehu.

Naše čest se v bizardním příběhu

zoufale zmítá.

Šašci se ve vilách opíjí mocí.

A já se ptám, jestli po týhle noci

může ještě svítat?

Růže do uší, hluší lidé netuší,

že dávno hmota zvítězila nad duší.

Příští stanice je peklo, i když slíbený byl ráj.

Prachy jsou pravda, obsah je forma

a drzá lež je propříště norma.

Do mozku vrtá skutečnost krutá, že padl stín na můj kraj.

Zavři oči a poslouchej. Na chvíli tu budu s tebou.

Peníze, peníze hýbou světem.

Přidej se a pak kulometem

smíš určovat právo.

Musíš si vybrat tu správnou stranu.

Souhlasit a jít, nebo dostaneš ránu.

Nechtěj myslet hlavou.

Můžeme si dopřát výdobytky doby

a do půllitru syčíme slova plná zloby.

Jedovatý plivanec se stává důkazem.

Ten má tohle a ten má ještě víc!

A já to chci taky! se řve z plných plic.

Co nás čeká? Kam nás donese řeka?

Kam kráčí naše zem?

Neboj se, už tě nechci trápit. Možná to tak bude lepší.