V noci na Náměstí Svobody

Po Náměstí Svobody

v noci jezděj taxíky,

neony svítěj

a bankomaty blikají.

Přes Náměstí Svobody

vracejí se opilci,

s otevřeným oknem spát

na spánek nemám naději.

A ty spíš, ve Francii

nebo zrovna o ulici dál, na Kobližné,

jsou dva tisíce kilometrů

a já noční můry mám,

že seberou mě, utečou a pak..

Po Náměstí Svobody

vůz jede čisticí,

policejní majáky

na chvíli vyhasnou,

z okna nad náměstím

nočního kyslíku

nadejchám se dosyta sám.

Jen beruška mi leze po klávesnici,

do nebe či do pekla, vždyť je to jedno!

Jsou tři hodiny v noci a ráno dělám zkoušky,

v autoškole, měl bych fakt jít spát..

A ty spíš, ve Francii

nebo zrovna o ulici dál, na Běhounské,

jsou dva tisíce kilometrů

a já noční můry mám,

že seberou mě, utečou a pak…

Nad Náměstím Svobody,

měsíc dorůstá,

na věžích bijou hodiny a já se bojím, že

všechno bude jako dřív, ne nechci to,

i když kousek toho kouzla bych ještě zvlád,

kousek toho kouzla bych snad zvlád…