Dostal se do světa snů,

propadl do šedých dnů.

A svou duši upsal katu jménem strach.

Už i bledne tvoje líc,

neuvidíš nikdy víc

bílou záři, pochod v ní vítězný.

K čemu budeš mít

ostrou čepel, pevný štít,

přilbu s erbem a urozenou krev?

Vždyť se třese ruka tvá,

osobnost podlomená

a tvá mysl svobodná

R:

Chlapče, vrať se k nám,

osud do kolíbky dal

jen pár lidem umět bitvy vyhrávat.

Ty se nesmíš bát a k problému čelem stát

Kdo tě doma přivítá,

kdo ti vína napít dá?

Se svou hlavou skloněnou

budeš chodit nocí, tmou.

Až tvůj syn se bude ptát:

Táto, uměl jsi se rvát?

Dokázal jsi za svým stát?

Odpověď bude čekat.

Co mu na to říci máš?

Že jen z vyprávění znáš?

A tak řejneš: Synu můj,

já měl strach o život svůj.

A dnes noční můry mám,

jak jsem utek z boje sám.

Opustil jsem bratry svý,

R:

Chlapče, vrať se k nám,

osud do kolíbky dal

jen pár lidem umět bitvy vyhrávat.

Ty se nesmíš bát a k problému čelem stát

Zahodil jsem svoji zbraň,

no nesplácím krutou daň.

Nikdy nepoložíš květy

na hrob statečnýho táty.

Otče, řekl ti.

Já tě zbavím prokletí,

v ruce držím zlatý meč,