Další probuzení, jako vždycky trochu vláčný,

ale dnešní ráno bylo nějak zvláštní,

sed sem na postel, zívnul a koukal,

těžko, ale přece z peřin ’sem se soukal,

zoufal ’sem si, že bych se ještě prospal,

první pohled z okna mě hned ale dostal,

sluníčko svítilo, ale v tom to nebylo,

byl sice teprv listopad, ale venku už sněžilo,

vrstva sněhu na autech, zelenobílý stromy,

sníh pomalu přikrejval město a domy,

všechny nohy za sebou nechávaly stopy,

lidi oblíkli kabáty a teplý boty, rukavice, čepice a do sebe schoulit se,

mám rád tu náladu, zasněžený Strašnice,

pára lidem od pusy stoupá,

každej se připravuje, až se Zima do města vloupá.

JE ZIMA, SNĚŽÍ

A MĚ VZPOMÍNKY HLAVOU BĚŽÍ,

OTEVŘENÝM OKNEM KOUKÁM SE NA NEBE,

TAK TOHLE JE TA ZIMA, PRVNÍ ZIMA BEZ TEBE !

Je zima, sněží

a mě vzpomínky hlavou běží,

pořád jen stěží se mi věří,

jen ta atmosféra na ulici leží,

lidi spěchaj do práce, auta šuměj,

blátem na silnici a silničáři čuměj,

to voni uměj, sníh je fakt nepřekvapí,

lidi padaj jak kuželky, ale to k tomu patří,

usmál ’sem se, ale hned to přešlo,

poslední dobou, jako by to nešlo,

vždycky ’sem měl radost, když začla Zima,

a letos koukám na vločky a padám s nima,

ztrácím se v mlze, slunce chadně svítí,

zavírám okno, už je na něm kvítí,

povzdech ’sem si do zrcadla na sebe,

zas začíná Zima, první Zima bez Tebe!

JE ZIMA, SNĚŽÍ

A MĚ VZPOMÍNKY HLAVOU BĚŽÍ,

OTEVŘENÝM OKNEM KOUKÁM SE NA NEBE,

TAK TOHLE JE TA ZIMA, PRVNÍ ZIMA BEZ TEBE !