Ticho a lidé proudí ulicí

a málo – málo kdo se smál.

Nehybný chodník smekl čepici

a ticho spěchá, spěchá dál.

To ticho seřazené v průvodu

a někdo tvářím vážnost dal

jak žízeň hnaná pro vodu

- to ticho spěchá, spěchá dál.

Ticho a lidé proudí ulicí

a každý úsměvu se vzdal.

Vždyť ticho je jen čára půlící

pak přijde výkřik

- přišel už výkřik a plamen plál.

Oheň světlo dým

a krátký život s ním

hořely dlouho a hořet budou dál.

Plamen cizích vin

a já dobře vím

jako vy tu zprávu:

zemřel živý člověk

a mrtví zůstali žít.

Zůstali žít, ale každý snad už

aspoň trochu ví proč.

Proč každý, kdo ležel - vstal.

Ale já - já já se ptám také proč,

proč jen ten oheň tolik stál.

Proč lidé začnou myslet na život

až když jim před očima umírá.

To proč - to proč to proč to dotírá

proč jen ten oheň tolik stál.

Oheň, světlo, dým

a krátký život s ním

hořely dlouho a hořet budou dál.

Plamen cizích vin

a já dobře vím - jako vy tu zprávu:

zemřel živý člověk

a mrtví zůstali žít.

Ticho a lidé proudí ulicí

na Václavském náměstí

si každý kousek toho ticha vzal

a Národním muzeum

s očima vypálenýma municí

vidí, jak ticho spěchá dál.

Ať po té písni nikdo netleská,

ať každý v klidu to své ticho zatráví

to ticho, to ticho tiše mluvící

ať tiše dál vypráví....