Přetlak rozbouřený krve divoce buší na spáncích

Zažehnut je ostrý plamen, co pálí, chce žít

Tisíce hlasů v zmateným mozku řvou, jak vzpoura otroků

Děsivá touha po poznání dosud neodhalených krás

Pozdě je na vzdor, vzbouřený apetit již velí mým vjemům

Krutých fantazií bezmocný jsi pán

Chuť cizích muk, proč jako můru k světlu tě to láká

Na svědomí lék do tvé číše nalévám... vitriol!