Těsně předtím, než začli křičet ptáci, potkal jsem sám sebe

a můj bílej obličej se mi vůbec nelíbil.

A navíc, ranímu chladu navzdory,

z mých rozedraných loktů vlály fábory.

Těsně předtím, než jsem došel k nábřeží, potkal jsem sám sebe

jako vzteklýho starce v zabouchnutym v tudoru.

Díval jsem se sobě do očí za sklem

přitom jsem uklouz' po krajíci chleba s máslem.

Pak to přišlo a já jsem zůstal stál s lidmi

s kterými jím ze stejných nádob.

Kdo řek', že hrby duše jdou narovnat?

Nejsme hrdinové, nejsme vyčůránci a nejsme ani stádo.

Těsně předtím, než začalo bejt potom, viděl jsem sám sebe

a spoustu jinejch věčnejch pijáků hvězd.

Kalandra, Vrba a Edison hráli u řeky čertovy obrázky.

Vítěslav kibicoval a polykal otázky.

Těsně předtím, než začli křičet ptáci, potkal jsem sám sebe

a můj obličej se mi pořád ještě nelíbil.

Přesto, vzácnosti času navzdory,

z mých rozedraných loktů vlajou prapory.