Už je spakovaná,

odnáší si sebou svých osmnáct.

Zvláštní náladu má,

takovou zná, každý z nás.

Už je rozhodnutá,

zbývá dopis na schodech akorát.

Tak se měj mámo má,

zkusím se svou cestou dát.

Neutíkej, ti něco našeptává,

neutíkej, ty bláhová.

Neutíkej, a ona marná sláva,

jde dál, a vůbec neposlouchá.

Neutíkej, jsi málem ještě dítě,

neutíkej, tak dej si říct.

Neutíkej, a ona jako vítěz jde dál,

v rukou svých osmnáct, nic víc.

Už je spakovaná,

už jí zbývá ke dveřím kroků pár,

Cestu dalekou má,

možná že, ví s kým a kam.

Neutíkej, ti něco našeptává,

neutíkej, ty bláhová.

Neutíkej, a ona marná sláva,

jde dál, a vůbec neposlouchá.

Neutíkej, jsi málem ještě dítě,

neutíkej, tak dej si říct.

Neutíkej, a ona jako vítěz jde dál.

Neutíkej, ti něco našeptává,

neutíkej, tak dej si říct.

Neutíkej, a ona marná sláva,

jde dál