Na zimu si zamkli dům,

naposled kývli sousedům,

i růže jsou ukrytý bezlistý.

Pak se schová do mraků,

beznaděj, opak zázraků,

svět se ve dvou a v obětí líp pochopí.

Jenže co se schová to se poztrácí,

proto jsou zámky otevírací.

Noc je ukrývá, den co se nedívá, jak spí

a ráno jim odletí…

Ještě chvíli můžou spát,

tam kde se nechce nikdo ptát,

kde není nutný říkat víc, než nic.

Pak přiloží do kamen,

ruku v ruce půjdou ven,

svět ten už je nechytí v nebytí.

Jenže co se schová to se poztrácí,

proto jsou zámky otevírací.

Noc je ukrývá, den co se nedívá,

slova spoutaná snění vetkaná,

Emi

chodí po špičkách

a den se nedívá, jak spí.

Protože z kopců se jednou musí dolů

a každý dveře ty se musí otevřít,

ty co nejsou a maj, tak budou spolu

a vítr v sobě nosí bezvě tří.

Noc je ukrývá, den co se nedívá, jak spí

a vítr v sobě nosí bezvě tří.

Tady dap daeu...

Tady dap daeu...