místy v krajinách

stopy v cizích tvářích

v podvědomí

strach

jsem

teplem v peřinách

střepy pod polštáři

už ne sebevrah

jen člověk

beze jmen

když mi odpouštíš

pohybem dlaní probudíš den

ale nejsi blíž

jen připomínáš

kým jsem

světluška zimních rán

vítr z dvou světových stran

bezbarvá hladina vod

člověk v mém těle je sám

vkrádá se pod víčka tam

kde bez břehů protékám a mizím

ničí bytost v tmách

ničí tón v ozvěnách

ční z vodních řas

tvůj stín

peruť víří prach

z rtuti čtu ti v snách

až rty ztlumí hlas

ti prozradím

jsem

světluška zimních rán

vítr z dvou světových stran

bezbarvá hladina vod

člověk v mém těle je sám

vkrádá se pod víčka tam

kde bez břehů protékám

z nenarozených květů kopretin

z dvou různých světů z pleti konkubín

spletitá cesta k cíli

s oslněním i s chutí stát se tím

co dávno je tu co sama nevidím

nechci přestat dokuď jsme živí

sen

světlušky zimních rán

vítr z dvou světových stran

bezbarvá hladina vod

člověk v mém těle je sám

vkrádá se pod víčka tam

kde bez břehů protékám a mizím