Aleš Brichta už od zrodu kapely patřil k jejím vůdčím osobnostem, byl podepsán pod veškerým hudebním repertoárem i pod imagí skupiny. Postupně se stal mluvčím a vzorem celé generace takzvaných mániček v osmdesátých letech. Úryvky z jeho textů se objevovaly dokonce na svatebních oznámeních a maturitních tablech. Popularita frontmana kapely Aleše Brichty byla zkrátka pro skupinu Arakain stěžejní. Kapela se také brzy stala ukázkovým vzorem tvrdého metalu a příkladem, který přitáhl mnoho mladých lidí k poslechu tehdy téměř ilegální hudby. V polovině 80. let se ke kapele na dva roky přidala jako vystupující host Lucie Bílá. Hudební spolupráce zajistila kapele i talentované zpěvačce neutuchající přízeň, která trvá dodnes.

Po celkem dvaceti letech působení, tedy v roce 2002, Brichta kapelu Arakain kvůli vzájemným neshodám opustil a dal se do práce hned na několika frontách. Vedle provozování rockového non-stopu Bum Bar se úspěšný interpret několikrát angažoval i v politice, sestavil novou skupinu Grizzly a vydal DVD "Arakain - 20 let natvrdo", které obrazově doprovází stejnojmennou knihu, na níž se vydavatelsky podílel. Naplno obnovil sólovou kariéru a v neposlední řadě zkraje roku 2003 rozběhl vydávání rockového čtrnáctideníku Rockshock, který se zaměřoval ve velké míře na tuzemskou scénu.

V roce 2006 vznikla skupina Aleš Brichta Band, v níž začali účinkovat muzikanti, kteří v minulosti spolupracovali na nahrávání Brichtových sólových alb.