Kapela složená z mladých hudebních nadšenců tíhla především k rocku a recesistické nové vlně, proto musel Šulc brzy přistoupit na změny. Vzdal se kláves, stal se druhým kytaristou a skupinu pojmenoval podle jedné ze svých skladeb Žentour. Členové skupiny se na koncerty oblékali poměrně výstředně, užívali množství jevištních gagů a uváděli písně, které skládali z učebnicových textů pro zvláštní školy.

Poté, co se ambiciózní umělec Jan Černý sešel a poradil s hitmakerem Ladislavem Štaidlem, rozhodla se skupina Žentour v únoru 1983 rozejít se zakládajícím členem Janem Šulcem, který se později stal zakládajícím členem Vítkova kvarteta, v němž působí dodnes. Kapela hledala image, která by jí otevřela cestu do masových médií a nahrávacích studií. Koncerty získaly civilnější ráz, texty písní zvážněly a nevyhýbaly se ani společenské kritice. Vedení kapely se ujal Jan Černý, skupina ale zůstala bez frontmana.

V roce 1985 se Žentour profesionalizoval. Václav Kabát přijal angažmá ve Filmovém symfonickém orchestru a v kapele ho nahradil David Koller, který se po Janku Ledeckém rázem stal druhým nejvíce vytěžovaným zpěvákem. Oba si libovali v nedbalé výslovnosti, která se stala akceptovaným zlozvykem a jedním z poznávacích znamení pražského rocku. S Žentourem krátce pěvecky vystupovala i herečka Ivana Chýlková.

Koncem roku 1987 se silná sestava Žentouru rozpadla. Postupně odešli David Koller, který založil vlastní kapelu Lucie, Petr Ackermann, který stal se vyhledávaným zvukovým mistrem, i Michal Šenbauer, jenž dnes vede skupinu České srdce. Ve skupině dlouho nepobyli ani jejich nástupci kytarista Jan Šedivý, bubeník Jára Gaspa Kašpar a kytarista Petr Vaněk.

Začátkem 90. let se skupina představila jako kvintet, ve kterém Janka Ledeckého a Jana Černého doplnili bubeník Pavel Skala a doprovodné vokalistky Alena Suková a Helena Dlasková. V roce 1992 odešel na sólovou dráhu i Janek Ledeký a skupina se rozpadla.