Skupina Kiss vznikla z neúspěšné kapely Wicked Lester, kterou vedli Gene Simmons a Paul Stanley. Ti mezi sebe na konci roku 1972 přijali veterána hudební klubové scény Petera Crisse a svou hudební tvorbu začali postupně přitvrzovat. Po vzorku skupiny New York Dolls začali také experimentovat se svým vzhledem. V lednu 1973 se ke skupině připojil sólový kytarista Paul Ace Frehley. V této době Simmons přišel s nápadem pojmenovat nově vzniklou kapelu Kiss. Ace pak dostal nápad, že by písmena SS na konci názvu mohla být tvořena dvěma blesky – na německých edicích alb jsou písmena upravena do podoby dvou písmen Z, neboť blesky silně připomínaly nacistický znak SS.
První oficiální vystoupení skupiny se uskutečnilo na Hudební akademii v New Yorku, kde Kiss předskakovali kapele Blue Öyster Cult. Debutové vystoupení kapely se neobešlo bez komplikací - během koncertu Simmonsovi vzplanuly nalakované vlasy, neboť součástí show bylo již zmiňované plivání plamenů. V únoru 1974 vydala skupina debutové album s jednoduchým názvem Kiss, kterého se i navzdory bohaté propagaci prodalo pouze 75 tisíc kusů. Skupina se komerční neúspěch rozhodla napravit vydáním druhého alba s názvem Hotter Than Hell, které vyšlo v říjnu 1974. Deska se vyšplhala pouze na 100. příčku v hudebním žebříčku. V hitparádách se hrála jen skladba Let Me Go, Rock 'n' Roll. Jakmile album vypadlo z žebříčku, Kiss se rozhodli pro zrušení probíhajícího koncertního turné a načatého nahrávaní třetího alba.
Na konci roku 1975 se vydavatelství Casablanca blížilo ke krachu a skupina Kiss byla v nebezpečí propadnutí nahrávací smlouvy s vydavatelstvím. Obě strany mohl zachránit jen komerční úspěch. Ten přišel po vydání dvojalba Alive!, které bylo nahrávkou živých vystoupení. Album, které vyšlo v září 1975, získalo čtyřnásobnou platinovou desku a živá verze singlu Rock and Roll All Night se stala prvním singlem, který se dostal do Top 40.
Skupina se spojila s producentem Bobem Ezrinem, který v minulosti spolupracoval například s hvězdou glam rocku Alicem Cooperem. Výsledkem této spolupráce bylo zvukově i hudebně nejlépe zpracované album skupiny Kiss nazvané Destroyer, které vyšlo v březnu 1976. Na produkci alba byly využity orchestrální party, sbor a množství páskových efektů. Singl Beth se dostal na 7. příčku žebříčků a album se stalo koncem roku 1976 platinovým.
Další deskou se Kiss definitivně zařadili mezi nejpopulárnější kapely své doby. Album s názvem Rock and Roll Over bylo pokusem o získání „živého“ zvuku na studiové desce. Nahrávání proto proběhlo v jednom z Newyorských divadel a téměř naživo. Deska se rovněž stala platinovou.
Glam rocková formace se dostala na vrchol komerční úspěšnosti. V průběhu let 1976 až 1978 skupina Kiss vydělala na nahrávkách a živém vystupování 17,7 milionů dolarů. V průběhu dvou let si na účet připsala čtyři platinová alba a koncerty navštěvovalo v průměru více než 13 tisíc lidí. Členové skupiny společně s kreativním manažerem Billem Aucoinem hledali způsob, jakým by mohli postoupit na další úroveň popularity. Jedním z nápadů bylo vydat čtyři sólová alba členů skupiny současně. I když hudebníci na výrobě těchto alb navzájem nespolupracovali, byla vydána jako alba skupiny Kiss a měla podobný design obalů. Členové skupiny tak získali šanci dát na odiv své individuální hudební dovednosti a realizovat své hudební představy ve spolupráci s jinými hudebníky. Například na Simmonsově albu se podílel člen skupiny Aerosmith Joe Perry, disko hvězda Donna Summer nebo jeho tehdejší přítelkyně Cher. Desky, které nahráli Stanley a Ace jsou hardrocková, zatímco Crissovo album je laděno spíše do stylu R&B. Všechna čtyři alba se dostala do první padesátky nejprodávanějších alb v žebříčku časopisu Billboard.
Dále se Aucoin rozhodl dostat členy skupiny na filmová plátna. Chtěl, aby jejich postavy upevnily mínění o jejich hrdinství. Natáčení se uskutečnilo na jaře 1978. I když původním záměrem bylo stvořit něco mezi Hard Day’s Night od skupiny The Beatles a Hvězdnými válkami, výsledek nebyl s těmito ambicemi ve shodě. Scénář se vícekrát přepisoval a členové skupiny, hlavně Criss a Ace, byli průběhem filmování velmi znechuceni. Criss se dokonce odmítl zúčastnit postprodukce a jeho dialogy musely být nadabovány jiným hercem. Televizní film Kiss Meets the Phantom of the Park vysílala v říjnu 1978 televize NBC. I přes četné pohrdavé odezvy měl film jeden z nejvyšších ratingů roku. Namísto hrdinů však film předvedl členy skupiny jako směšné, komické postavy. Umělecký propad projektu podnítil skupinu k tomu, aby rozvázala vztahy s Billem Aucoinem.
V květnu 1979 vyšlo další platinové album pojmenované Dynasty, které obsahuje největší světový hit skupiny Kiss – píseň I Was Made For Lovin’ You, v níž skupina kombinuje hard rock s diskem. Bicí na tomto albu nahrával Anton Fig, protože producent alba Vini Poncia dospěl k názoru, že Crissova technická úroveň neodpovídá tomu, co si skladby vyžadují. Následující koncertní šňůra k albu měla název The Return of Kiss a byla poznamenána výrazným poklesem návštěvnosti. Crissova technická úroveň hraní byla opravdu slabší, někdy docházelo ke zpomalení rytmu skladeb. Poslední vystoupení koncertního turné, které se uskutečnilo 16. prosince 1979, se tak stalo posledním Crissovým vystoupením se skupinou Kiss.
Následující album Unmasked, které vyšlo v květnu 1980, bylo nahráno se studiovým bubeníkem Antonem Figem. Toto album má popový charakter a bylo prvním od alba Dressed to Kill, které nedosáhlo na platinový prodej. Crisse na koncertech vystřídal Eric Carr - skupina absolvovala šňůru na Novém Zélandu a v Austrálii, která se stala jedním z největších zahraničních turné.
Pro nahrávání dalšího alba pojmenovaného Music from „The Elder“ se skupina rozhodla přizvat producenta Boba Ezrina, který se osvědčil při úspěšném albu Destroyer. Je to koncepční album, na kterém hrají i středověké dechové nástroje, smyčce, harfy a syntezátory. Album bylo prezentováno jako soundtrack k filmu, který nebyl nikdy natočen. Vzhledem k této skutečnosti není jednoduché pochopit koncepci jeho dějové linie. Komerčně tento projekt úspěšný nebyl.
Neúspěchy postupně začaly frustrovat i Ace Frehleye, který se v létě 1982 rozhodl od skupiny odejít. I když už na výrobě nespolupracoval, byl Frehley i nadále zobrazován na obalech následujících alb z roku 1982 - Killers a Creatures of the Night.
Album Creatures of the Night se dostalo na 45. místo žebříčků popularity. Kytarové party na tomto albu nahrávalo vícero muzikantů včetně Vinnie Vincenta. Ten Frehleye oficiálně nahradil v prosinci 1982. V roce 1983 vydala album Lick It Up a stalo se symbolem změn v hudební tvorbě skupiny. V červnu 1983 se v Sao Paulu uskutečnil poslední koncert, na kterém skupina Kiss vystupovala v maskách. Odmaskování Kiss je dnes pokládáno za jedno z nejhorších rozhodnutí v historii hudby. Skupina kvůli němu ztratila démonickou tvář, kterou předtím oplývaly jejich koncerty. Album Lick It Up bylo po třech letech prvním, které hned získalo zlato, ale návštěvnost turné byla slabší než při předešlém projektu. Během koncertního turné navíc vznikaly rozporty mezi Vincentem a zbytkem skupiny, které v březnu 1984 skončily jeho odchodem.
Nahradil ho bývalý studiový hráč a učitel na kytaru Mark St. John. S tímto kytaristou skupina nahrála v září 1984 nejlépe prodávané album skupiny 80. let nazvané Animalize. I když úspěch skupiny nebyl porovnatelný s jejich zlatou érou 70. let, došlo v tomto období k výraznému zlepšení jejich postavení na hudebním trhu. St. John měl zdravotní problémy s reaktivní artritidou. Choroba ho omezovala na vystoupeních, proto došlo ke čtvrté výměně během tří let na pozici sólového kytaristy, když na tento post ve skupině nastoupil v prosinci 1984 Bruce Kullick.
