diskografie.cz - texty písní, karaoke texty a videoklipy

Jára Cimrman > Vražda v salonním coupé > 1 - Informace o zbudování Cimrmanova pomníku na Malostranském náměstí

DOČKÁ SE PRAHA CIMRMANOVY SOCHY?
Prof.Ladislav Smoljak:
Vážení přátelé, scházíme se dnes nad dílem českého velikána Járy Cimrmana,
abychom se seznámili s jeho činností kriminalistickou.
Nejprve mi dovolte, abych vás jako předseda komise pro zbudování Cimrmanova pomníku informoval o tom, jak jsme s celou záležitostí daleko.
První impuls k akci Socha vyšel od dr. Bičíka. Dr. Bičík, rodilý Malostraňák,
již dvacet let trpělivě přesvědčuje úřady, že Malostranskému náměstí – jinak velmi
pěkně řešenému – něco chybí. Jednoho dne přinesl na zasedání našeho výboru pro
cimrmanovské oslavy dvě pohlednice. První byla stará, ještě z doby, kdy Malostranské náměstí neslo jméno maršála Radeckého a kdy mu vévodila mohutná
maršálova socha. Druhá pohlednice byla soudobá. Pečlivým porovnáním obou
snímků jsme museli dát dr. Bičíkovi za pravdu, že Malostranskému náměstí na druhém snímku skutečně něco chybí. Byla to socha.
Postavit na místě pomníku maršála Radeckého, tohoto českého pomahače
Habsburků, pomník Járy Cimrmana, který Habsburkům nikdy s ničím nepomohl,
zdálo se nám naprosto logické. Při vlastní realizaci myšlenky však nastaly nepředstavitelné potíže. Tak hned materiál. Je známo, že když Jára Cimrman naposledy
opouštěl Prahu a loučil se v Bohnicích se svým přítelem Trefným, řekl mu doslova:
„Trefný, bude-li Praha pomýšlet na můj pomník, ať je z bílého mramoru. V bílém
budu nejlépe čelit holubům.“
Jelikož naše cimrmanologická společnost nemá sama dosti prostředků na financování pomníku z tak kvalitního materiálu, hledali jsme spojence. Našli jsme ho v
organizaci, která stála před podobným problémem. Redakce časopisu „Kůň, přítel
člověka“ by ráda věnovala hlavnímu městu sochu koně. Je to myšlenka víc než
chvályhodná. Vždyť se porozhlédněte po pražských sochách. Kdo z našich velikánů je na koni? Svatý Václav a svatý Jiří. Ale to jsou svatí. Ještě tak Jan Žižka. Jinak
Palacký sedí na židli, Jungmann sedí na židli, Jirásek na pařezu a Boženu Němcovou a Mánesa nechali sochaři klidně stát.
Bylo tedy rozhodnuto, že Cimrmanova socha bude jezdecká. Námitky tzv. pěšího křídla naší Společnosti, které považuje jezdeckou sochu za ideově pochybenou,
protože Cimrman prý nikdy na koni neseděl a dokonce se koní bál, jsme zamítli.
Většina z nás se domnívá, že kůň je v tomto případě uměleckou licencí v mezích
normy. A pěší křídlo to nakonec rádo muselo uznat. Projekt jezdecké sochy na
dvoumetrovém soklu narazil na něco jiného: na trolejové vedení. Dopravní podnik
hl. m. Prahy – a já budu přímo jmenovat: je to náměstek inženýr Kudrna – nechtěl
o rekonstrukci trolejové sítě ani slyšet.
A tu přichází dr. Bičík s originálním kompromisním řešením. Aby mohl Jára
Cimrman sedět na koni a přitom nepřevyšoval úroveň trolejí, navrhuje dr. Bičík
tzv. variantu Brod. Socha by představovala Cimrmana brodícího se na koni přes
vodní tok, přičemž kůň by byl po prsa ponořen v soklu a byl by pojat jako koňská
busta.
S tímto návrhem však zase nesouhlasili naši přátelé z „Koně, přítele člověka“.
Nemohli se zbavit pocitu, že zvíře tone, a doporučili, aby Cimrman na koni neseděl, ale aby jej vedl, čímž by se výška sousoší radikálně snížila. To sice vypadalo
na první pohled pěkně, ale ve skutečnosti to znamenalo, že by byl Cimrman ze severní strany koněm zcela zakryt.
Museli jsme tedy ve svých úvahách opustit místo, kde původně stával maršál
Radecký (totiž na nástupním ostrůvku tramvaje), a hledat prostranství mimo tramvajový provoz. Našli jsme je o něco výše, tam, kde je parkoviště automobilů. A
měli jsme štěstí. Hlídač parkoviště, pan Landa, proti návrhu nic nemá, netroufá si
však o věci sám rozhodnout. Musíme ještě celou věc projednat s dr. Brabcem, který
ho střídá.

Správce

tubus

Připomínka

Naše facebook stránky

Účty

Kontakt Reklama