V roce 1962 dostal od své babičky gramofon, na kterém si pouštěl především nahrávky Cliffa Richarda, Elvise Presleyho a skupiny The Beatles. O rok později začal Falco chodit na základní školu Schule für Piaristen, kde v prosinci 1963 absolvoval své první veřejné vystoupení – zahrál na něm skladbu Na krásném modrém Dunaji a jako přídavek předvedl Vídeňskou krev. Od roku 1967 navštěvoval vídeňské reálné gymnázium. V roce 1968 jeho otec Alois Hözel rodinu opustil a Falco tak zůstal ve společnosti dvou žen – své matky a babičky. Významnou postavou v jeho životě byla i jejich sousedka, které Falco říkal „Schlintzi“.

V šestnácti letech Falco opustil školu a nastoupil do výkonu vojenské služby, kde se naučil hrát na basovou kytaru. Po absolvování vojenské služby se živil různě. Nakonec si koupil svou první basovou kytaru a začal vystupovat se skupinou Umspannwerk. Na několik semestrů se také stal studentem Vídeňské jazzové konzervatoře. V roce 1977 odjel do západního Berlína, kde hrál v různých rockových skupinách. Jeho vzorem se stal David Bowie. Po návratu do Vídně začal vystupovat ve skupině Hallucination Company. V této době také přijal svůj umělecký pseudonym, který je poctou východoněmeckému skokanovi na lyžích – Falku Weisspflogovi.

V roce 1979 rakouský umělec nahrál svůj první singl s názvem Chance To Dance, avšak ten se svého vydání dočkal až devět let po Falcově smrti, a to pod titulem Falco's 1 - Chance To Dance/Summer. Falcovým prvním krokem k úspěchu byla píseň Ganz Wien (v anglické verzi That Scene), k níž složil text i hudbu a která je satirou na narkomanii.

Falco zemřel 6. února 1998 v Puerto Plata v Dominikánské republice. V průběhu svého života prodal více než 60 milionů nahrávek.