Začínající hudebníci se už v prosinci roku 1968 mohli těšit hvězdnému startu. Na druhém československém beatovém festivalu, který se uskutečnil v pražské Lucerně, byla totiž kapela vyhlášena objevem roku a hudební skupinou sezóny. Své ocenění si odtud odnesl i kytarista Radim Hladík, kterého pořadatelé vyhlásili hudebníkem sezóny. Úspěch slavila i skladba Sunny Grave, kterou mladí hudebníci vydali o několik měsíců později jako singl a jejíž česká verze dostala název Slunečný hrob.

První desku, kterou členové kapely nazvali Meditace, provázely potíže s texty. Jméno desky vzniklo podle setkávání kapely s písničkářem Jaroslavem Hutkou, který svými texty vybavil první stranu desky. Hutkovy texty se ale setkaly s nepříznivým ohlasem ze strany komunistických pohlavárů. Z ideologických důvodů nebyly povoleny a nové písně tak na album složil Zdeněk Rytíř.

Počátkem sedmdesátých let došlo k obměně sestavy kapely. Zpěváka Vladimíra Mišíka nahradil klávesista Lešek Semelka. V další etapě své tvorby se členové kapely inspirovali jazzovým rockem a začali spolupracovat se skupinou Jazz Q Jiřího Stivína. V tomto období se o texty písní staral zejména básník Pavel Vrba, jehož spolupráce se skupinou Blue Effect vyvrcholila na art rockové desce Svět hledačů. Složení kapely rozšířil další zpěvák Oldřich Veselý.

V 80. letech ale Semelka i Veselý skupinu opustili a Radim Hladík, který je v současnosti hlavním a jediným stálým členem kapely, za ně musel najít náhradu. Tou se stal zpěvák Oldřich Kellner a později i Luboš Pospíšil, který se podílel na zatím poslední nahrávce skupiny.